Joanna Trollopeová – Rozum a cit: Jane Austenová v jednadvacátém století

Dnešní článek patří knize nesoucí se v duchu klasiky v novodobém podání. Recenzi na titul, který sice vyjde až v listopadu, si u mě můžete přečíst už dnes!



Kniha Rozum a cit: Jane Austenová v jednadvacátém století, kterou napsala autorka Joanna Trollopeová, vychází v listopadu 2015 v nakladatelství Leda. O překlad se zasloužily Alžběta Slavíková Hesounová a Vlasta Hesounová.

Oficiální anotace: Slavný román Jane Austenové přenesla do dnešního světa vynikající současná anglická spisovatelka Joanna Trollopeová. Provedla to s mimořádnou empatií, humorem, pokorou k originálu, ale také s nevídanou odvahou. Za dvě stě let se změnilo naše vyjadřování, společenské zvyklosti, životní styl, přibyly technické vymoženosti, zůstala ale touha po lásce, bezpečí, po blízkosti druhého. Z lásky možná není úniku ani emancipace - ještě že rozum i cit jsou stále s námi!

***

Hned na začátek pro jistotu uvedu, že jsem originál nečetla. Můj pohled by tedy neměl být ovlivněn faktem, zda je Rozum a cit od samotné Jane Austenové v něčem lepší či horší, nebo zda se od tohoto moderního zpracování v některých stěžejních momentech výrazně liší.

Úvodem se ocitáme v jednom honosném anglickém panství v Norlandu, kde tou dobou žije rozervaná čtyřčlenná rodina – matka Belle, dospělé dcery Elinor a Marianne a jejich nejmladší sestra Margaret. Tyto čtyři ženy relativně nedávno postihla velká tragédie. Jejich otec a manžel, díky němuž byly k sídlu připoutány, totiž zemřel. A na honosné bydlení si začal dělat právo jeho manželský syn se svojí ženou Fanny.

Protože je Fanny osobou neskutečně závistivou a zlou a svého manžela drží pevně ve své moci, musí se matka i s dcerami velmi rychle odstěhovat a opustit tak domov, v němž po mnoho let žily. Přístřeší jim nečekaně nabídne vzdálený příbuzný, velmi srdečný sir John, majitel rozlehlých pozemků Bartonského Parku. Všechny čtyři se tedy po životě stráveném na venkově opět stěhují na venkov. Tentokrát ale i přes srdečnost svých hostitelů musejí začít dělat něco proto, aby se uživily.

Všechny tři dívky jsou velice hezké a jediná Elinor, nejstarší ze sester, myslí na všechny. Stará se o celou rodinu a díky velice vstřícnému Billu Brandonovi najde i práci. Marianne mezitím podlehne romantickým choutkám, když ji jednoho bouřlivého večera na kost promočenou a s astmatickým záchvatem zachrání velice atraktivní mladík Wills. Mezi těmi dvěma vznikne láska jako trám. Ostatně, láska nás v této knize provází na každém kroku. A ani Elinor, která namísto sebe neustále myslí na všechny ostatní, nezůstane nepoznamenána…

(…) "Ale řekla bych, že se jí po Edovi stýská… ovšem takovým tím jejím způsobem."
"Jejím způsobem…"
To už byla Marianne na cestě ke dveřím a rozhodným hlasem prohlásila:
"Ale já jsem úplně jiná než ona. A na rozdíl od ní bych se s těmi pitomci dnes večer vůbec nebavila, kdybych nemusela. Já bych chtěla… chtěla…"
Zarazila se. Obě si vychutnávaly dramatickou pauzu, až se Belle zeptala:
"Co bys chtěla, holčičko?"
Marianne položila ruku na kliku a otočila se tváří k matce. "Chtěla bych, aby mi někdo učaroval," zašeptala.

Jak jsme se již dozvěděli, k učarování rozhodně dojde. Není ale všechno zlato co se třpytí. Člověk by se až divil, jak velkou roli i v jednadvacátém století stále hrají peníze. Zchudlá rodina plná žen tak i přes výpomoc zvenčí musí stále překračovat spoustu překážek, které jim osud staví do cesty. A že to ale vůbec není jednoduché! Máme tu mnoho nepříjemných rodinných večeří, milostných trojúhelníků a dojde i na boj o život… o tom už si ale budete muset přečíst.

Ačkoliv obálka hlásí nápis Jane Austenová v jednadvacátém století, skoro mi to ani nepřišlo. Autorčiny popisy panenské přírody i oněch sídel by klidně mohly navodit dojem, že se stále nacházíme ve století devatenáctém. I samotné chování postav, které mi přišly docela rozškatulkované (někdo byl prostě černý, někdo bílý), tomu nasvědčovalo. Jelikož se převážně pohybujeme v oblastech plných bohatých lidí s tituly, veliké rodinné bohatství, dědictví i plánované sňatky se zde řeší docela hodně. Jediný výrazný rozdíl můžu spatřovat v tom, že si místní drbny své klepy díky přítomnosti mobilních telefonů dokážou sdělovat daleko rychleji.

Všechny moderní prvky, které se zde nachází, mi ale jinak připadaly zbytečné. Předpokládám, že autorka se tímto počinem snažila naznačit, že dnešní společnost se od té tehdejší vlastně zas tak moc neliší a naše cíle jsou stejné. To je sice pravda, ale možná, že kdyby to ukázala prostřednictvím jiného příběhu a z jiného prostředí, bylo by to lepší. A tak, i když se povezete v autě namísto kočáru, nebo si místo posílání dopisů napíšete email, stejně vám připadne, že jste se ocitli v daleké minulosti. Ani tento aspekt ovšem není na škodu, máte-li něco takového rádi. Kniha se tak jistě může zařadit mezi poměrně příjemné oddechovky pro sychravé podzimní večery.

***

Ráda bych nakladatelství Leda mnohokrát poděkovala za poskytnutí recenzního výtisku. Budete-li chtít, zakoupit si ji můžete později zde.