Virginia Andrews – Rubínová záře

Po nabitém pracovním víkendu na Grand Prix a čtyř dnech v Beskydech vám přináším další recenzi. Tentokrát se jedná o knihu pro romantičtější duše. :-)

Knihu Rubínová záře od autorky Virginie Andrews vydalo nakladatelství Moba v roce 2015. Přeložila Petra Klůfová.

Oficiální anotace: Doslova jako mávnutím proutku se vzhůru nohama obrátí život dospívající Ruby. Může za to rodinné tajemství, které jí před smrtí prozradila babička. Ruby opouští nedotčenou, panenskou přírodu jižní Louisiany i svůj životní sen - stát se malířkou - a odjíždí hledat rodinu, která patří k nejbohatším v New Orleansu. Po mnoha letech se setká se svým otcem, sestrou Gisselle, poznává i svou nevlastní matku a ze dne na den se ocitá ve zcela jiném světě…

***

Tato kniha je zároveň první knihou od proslulé autorky, kterou jsem měla tu čest si přečíst. A rozhodně mě přesvědčila k tomu, abych pokračovala i v četbě dalších jejích děl!

Začátek příběhu nás přivádí do Houmy. Toto maličké městečko se nachází relativně nedaleko od New Orleans a žijí zde lidé, kteří si říkají Cajunové. První a zároveň hlavní postavou, se kterou se setkáváme, je patnáctiletá Ruby Landryová. Ta bydlí se svojí babičkou Catherine v úsporném domečku nedaleko močálu. Rubyina babička mezi místními představuje léčitelku a je velmi uznávaná. Být léčitelkou v těchto končinách totiž neznamená pouze mazání mastí na bolístky nebo šití ran. Toto místo je totiž opředeno nejrůznějšími záhadami, zvyklostmi a starými rituály. A právě Catherine představuje jednu z těch, kteří umí "kouzlit"…

"Duch se schovává v sudu nebo v konvi. Musí se držet ve vodě. Neboj se," chlácholila mě. Zastavila se u sudu, do kterého Rodriguesovi chytali vodu stékající ze střechy. Otevřela láhev a naklonila ji, aby z ní vystříkla jen kapka nebo dvě, načež zavřela oči a zamumlala modlitbu. Totéž se opakovalo u každého sudu a u každé konve či džbánu (…)

Babička poklekla a za doprovodu šeptané modlitby kápla dovnitř svěcenou vodu.

Možná za to mohla moje podrážděná představivost, možná ne, ale zdálo se mi, že vidím cosi světlounce šedivého, co připomínalo tělíčko dítěte, jak vzlétá a mizí.

I přesto, že jsou obě dvě velmi chudé, dokážou žít plnohodnotným životem. Ruby tu nachází svou první lásku a jediné, s čím se musí potýkat, je škola a občasné návštěvy jejího opilého dědečka, který žije uprostřed močálů. To vše jen do té doby, než to mezi ní a Paulem, jejím chlapcem, začne být vážnější a ona se dozví tíživé tajemství. V tu chvíli začíná babička Catherine chřadnout. Těsně před její smrtí se pak Ruby dozvídá ještě jedno tajemství, mnohem větší - a totiž, že má dvojče a otce, který o ní neví.

Po babiččině smrti poprvé v životě opouští svůj rodný domov a vydává se na dvouhodinovou cestu do New Orleans. To místo už nemůže být odlišnější. Namísto nespoutané panenské přírody, močálů, aligátorů a další divoké zvěře, se nyní ocitá ve světě bohatých lidí, automobilů a hluku. Tatínek ji vítá s otevřenou náručí, avšak macecha a Rubyina sestra Giselle jí začnou dělat ze života peklo. A tak naše hlavní hrdinka začíná přicházet o iluze… je tento jiný svět plný bohatých lidí opravdu o tolik lepší, než místo, kde doposud žila?

Je opravdu zajímavé tu charakterovou změnu pozorovat. Na můj vkus tam autorka možná vkládá až příliš mnoho dlouhých popisných pasáží a duševních monologů hlavní hrdinky, ovšem chápu, že zde mají své místo. Ruby je totiž velmi důvěřivá. Místy budete mít chuť ji proplesknout, aby se vzpamatovala, přestala být tak hrozně naivní a vzpomněla si, jak moc jí už bylo ublíženo. To především v části, kdy už žije s otcem. Přirovnala bych jí k motýlkovi, který je lapán do sítě a pro zábavu vypouštěn, aby byl posléze zase polapen.

Giselle je oproti Ruby rozmazlený fracek, který umí jen ubližovat. Rubyin tatínek zase představuje člověka, který zakusil opravdu hodně bolesti, ale je čestný a hodný. Nechává se nicméně ovládat její nevlastní macechou Daphne. Ta si o Cajunech myslí jen to nejhorší a dává to velmi důsledně najevo. Někdy je ale potřeba si nejprve zamést před vlastním prahem…

Kniha se čte velmi dobře. Téměř pět set stran jsem i přes poměrně nabitý program přečetla během čtyř dní. Možná je to i tím, že se mi pod ruku doposud nic podobného nedostalo. Není nic lepšího, než se ztratit mezi řádky, ve kterých ožívají legendy a staré, mnou doposud nepoznané tradice. I kdyby si je autorka jen vymyslela, pořád to bylo velmi efektivní. Stejně tak popisy oné nespoutané přírody vás zcela pohltí. A nakonec i samotné postavy přirostou k srdci tak, že se na pokračování této rodinné ságy budete jenom těšit!

***

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku! :-) Knihu můžete zakoupit zde.